Blíží se svátek sklizně, svátek hojnosti a období nejcennějších darů přírody, oslava přírodního bohatství. Dožínky.
Zatím co v keltské kultuře se slaví začátek sklizně – svátek Lammas/ Lughnasad. Slované slaví konec sklizně.
Dožínky nebo také obžinky, ožínky, dožitá, dožatá či žnivuvka nastávaly vždy po sklizni obilí (tedy na konci léta), která zajišťovala obživu na další období.
Historie tradičních Dožínek (žní) sahá až do 12. století. Žně bývaly zásadní událostí roku v oblastech, kde pěstování obilí představovalo hlavní zdroj obživy.
Je to svátek, který velebil úrodu, přírodní bohatství a konec žní. Slované se během tradičních oslav radovali z uplynulého období, slavnostně se s ním loučili a vítali novou fázi roku, projevovali svou úctu k přírodě a vděčnost za přírodní dary.
Mezi dožínkové obyčeje patřily například zvyky spojené s posledním uvázaným snopem obilí, společná cesta z pole a obzvlášť důležitý byl dožínkový věnec.
Poslední snop obilí úrody
Důležitou roli při dožínkách hrálo odvážení posledního snopu obilí. Bývalo zvykem, že na poslední den žní se nechávalo na poli jen tolik obilí, aby se vešlo na jeden žebřiňák.
Poslední snop se nazýval baba, žebrák, nevěsta nebo starý a ženci ho vezli na poslední fůře obilí, postavený klasy vzhůru, ozdobený květinami, pentlemi nebo jeřabinami. Snop měl být co největší a nejtěžší, aby taková byla i úroda v následujícím roce.
Poslední snop byl zdrojem zábavy, ženci ho někdy strojili do mužských nebo ženských šatů, tančilo se s ním i kolem něj. Ve stodole měl své čestné místo, lidé ho pokládali za ducha obilí a záruku bohaté příští úrody. Mlátili ho jako úplně poslední, v některých krajích si ho nechali až do příštích dožínek.
Dožínkový průvod
Dívky i mládenci společně v průvodu došli až do vsi k hospodáři. Někde nesli mládenci kosy, dívky srpy, jinde šly v průvodu živé snopy, což je chasa, která si na sebe od hlavy po paty navěsila klasy obilí a květy.
Mnohde se už ráno na poli začalo popíjet a průvod doprovázela muzika při které byli účastníci ozdobeni květy a klasy, stejně jako jejich nástroje. Veselý dožínkový průvod se zastavil až před vraty hospodářství, aby vybrané nejhezčí a nejvýřečnější děvče a nejpracovitější mládenec předali hospodáři s hospodyní dožínkový věnec a přání.
Nejprve zvolali: Panímámo zlatá, otvírejte vrata, neseme vám věnec ze samého zlata.
Když vyšli, převzali věnec a vyslechli dožínkovou zprávu, že všichni, kdo se žní zúčastnili, pracovali ze všech sil, že je obilí pod střechou a že teď mají právo na odměnu a odpočinek při písničce a tanci.
Dožínkový věnec
Příprava začínala zhruba už týden před dožínkami, kdy začínala děvčata plést věnec z klasů. Používala na něj všechny druhy pěstovaného obilí a velmi často do něj zaplétala luční kvítí, především červené vlčí máky, modré chrpy, jeřabiny a makovice, někde se přidávaly stuhy, slaměné ozdoby, ale i chléb a koláčky.
Základním typem bylo tzv. dožínkové slunce – klasy se pletly paprskovitě od středu, až se vytvořil hustý kruh. Ve středu byl zpevněn ještě malým věnečkem z obilí.
Dožínkový věnec, předávaný chasou hospodáři, měl zvláštní magickou moc, byl symbolem slunce, hojnosti a plodnosti. Lidé věřili, že je zárukou bohaté úrody v příštím roce, proto se uchovával v domě až do jarního setí a zrno z něj se přidávalo do osiva jako požehnání úrody. Čím větší věnec byl, tím více zrna v něm a tím lepší měla být příští úroda.
Dožínkový věnec hrál velmi důležitou roli také na Vánoce, kdy se zrna z něj přidávala do mouky na vánoční pečivo, sypala se slepicím, aby hodně nesly, a kravám a kozám, aby dobře dojily. Někde byl věnec nezbytnou ozdobou štědrovečerního stolu, aby se v domě držela hojnost a plodnost.
Dožínková hostina
Předáním dožínkového věnce definitivně skončily žně a mohlo se začít slavit. Statkář ocenil čeleď finančním darem a štědrou hostinou. Stoly bývaly plné vdolků, buchet a koláčů, peklo se maso a chybět samozřejmě nemohlo dožínkové pivo a kořalka. Vařil se také silný hovězí vývar, který ráno po oslavách probouzel k životu noční zábavou unavené chasníky a děvečky.
Tipy pro vás, jak můžete oslavit tento svátek:
- Společná procházka,
- sběr bylin,
- piknik v přírodě spojený s výletem k vodě. Menu pikniku může být inspirováno jídlem dožínkové hostiny našich předků. Během pikniku si můžeme společně povyprávět o tom, co vše jsme během léta prožili, zvědomit si své vzpomínky (můžeme si vzít na pomoc galerii fotografií) a vyjádřit vděčnost.
- Večer zapálit oheň a spolu s bylinkami do něj vhodit vše, co chcete v létě zanechat.
- Ženy a děti si mohou uplést na hlavu věnce z obilí nebo vysoké trávy a ozdobit je květinami nebo bylinkami.
